Všechna elektrická energie vyrobená fotovoltaickými zařízením je dodávána do rozvodné sítě za stanovenou cenu, která je obvykle vyšší než cena tržní. Systém garantovaných výkupních cen lze různými způsoby modifikovat. Místo pevných výkupních cen je možné stanovit pro výrobce elektřiny příplatek k tržní ceně za prodanou elektřinu z obnovitelných zdrojů. Příplatek může být stanoven absolutní částkou k tržní ceně elektřiny nebo podílem z průměrné prodejní ceny apod. V České republice se tento příplatek nazývá zelený bonus.

Princip výkupních cen:

Ze zákona č. 180/05 Sb. vyplývá povinnost pro provozovatele přenosové soustavy nebo distribuční soustavy připojit fotovoltaický systém do přenosové soustavy a veškerou vyrobenou elektřinu (na kterou se vztahuje podpora) vykoupit. Výkup probíhá za cenu určenou pro daný rok Energetickým regulačním úřadem (viz Cenové rozhodnutí č.7/2007) a tato cena bude vyplácena jako minimální (navyšuje se o index PPI) po dobu následujících dvaceti let (Vyhláška ERÚ č. 150/07 a č. 364/07 Sb). Př. – investor se rozhodne uvést do provozu systém v roce 2008 a zvolí systém výkupních cen. Pro daný rok uvedení systému do provozu je platná cena 13,46 Kč/kWh a tudíž v následujících dvaceti letech bude investor svoji elektřinu prodávat minimálně za tuto cenu. Tato cena nemůže klesnout, naopak, bude navyšována o index PPI (Cenový index průmyslové výroby = čili „průmyslová inflace“).

Princip zelených bonusů:

Investor si ovšem může vybrat i jiné schéma podpory - tzv. zelený bonus (zeleným bonusem se rozumí finanční částka navyšující tržní cenu elektřiny, která zohledňuje snížené poškozování životního prostředí využitím obnovitelného zdroje). Tento systém je více ve shodě s liberalizovaným trhem. Výrobce si na trhu musí najít obchodníka, kterému elektřinu prodá za tržní cenu. Cena je nižší než u konvenční elektřiny, protože v sobě obsahuje nestabilitu výroby, a je různá pro různé typy OZE. V momentu prodeje získá výrobce od provozovatele distribuční soustavy tzv. zelený bonus neboli prémii. Regulační úřad stanoví výši prémií tak, aby výrobce získal za jednotku prodané elektřiny o něco vyšší částku než v systému pevných výkupních cen. Př. takovýto systém je povinný pro investory, kteří budou vyrobenou elektřinu využívat pro vlastní spotřebu.

Který systém je výhodnější:

Z několika důvodů je to ve většině případů podpora ve formě zelených bonusů. Př. investor si pořídí FV na rodinný domek v roce 2008. V případě, že zvolí podporu formou výkupních cen a prodeje elektřiny za 13,46 Kč/kWh, bude muset nést určité náklady na zřízení odběrného místa (např. platba za jističe, skříň, výkopové práce atd.). Vstupní cena investice se tedy může o určitou částku zvýšit. V případě systému zelených bonusů a vlastní spotřeby má investor za povinnost v podstatě jen předat hlášení o vyrobené elektřině (postačí „ocejchované měřidlo“, dle Vyhlášky č. 218/2001 Sb. ). Za každou vyrobenou kWh obdrží od místního distributora 12,65 Kč a navíc nenakoupí elektřinu (standardní sazby dle tarifu), kterou si sám vyrobil a spotřeboval. Otázka zní, co s vyrobenou elektřinou, kterou majitel FVS nespotřebuje a která „teče zpět do sítě“. Tady záleží vždy na domluvě s distributorem, který buď je anebo není ochoten tuto elektřinu vykupovat (popř. vůbec strpět tuto elektřinu v síti). Základním principem zelených bonusů je možnost najít si obchodníka, který tuto elektřinu vykoupí. Z našich informací vyplývá, že velmi vstřícný postoj zaujímá k této problematice např. E.ON, který „nadbytečnou“ elektřinu vykupuje za 81 ha/kWh, tedy za rozdíl výkupní ceny a zeleného bonusu. V případě zelených bonusů jsou nižší vstupní investiční náklady a navíc tento systém umožňuje generovat vyšší zisk než v případě výkupních cen.